Volání o pomoct aneb hledá se táta 2 dílíl

21. září 2013 v 19:55 | Lucy |  Volání o pomoc aneb hledá se táta
Je něco kolem desáté večer, sedím s Zaynem v obýváku, popíjíme bílé víno a přitom si povídáme. Lily dávno usla, je zvyklá chodit spát už kolem osmé, takže s ní nebyly žádné problémy a kluci vyrazili do nějakého klubu.
"Tak povídej, jak to teda je s Lily? A kde je Patrik?" Zeptá se. Sklopím oči k zemi. Je tak nepříjemné mluvit o tom... ale vždyť Zayn je můj brácha, vždycky jsem se mu svěřovala, tak proč bych teď měla mít před ním nějaké tajnosti?!
"Patrik..." V hlavě mi prolétnou vzpomínky na kruté období, které jsem prožívala zhruba před půl rokem, tak rychle to uteklo! "Patrik... je mrtvý..." Řeknu nakonec. Zayna nejspíš dost zaskočím. Parik byl vlastně i jeho dobrý kámoš. Znali jsme se takřka od malička, byli jsme nezapomenutelná trojka. Když mi bylo patnáct, Zaynovy třináct a Patrikovi stejně jako mě, začal Patrik pro mě znamenat víc než jen kamarád. Hrozně jsem se do něho zamiloval a po několika měsících, kdy jsme byli spolu sami venku, protože Zaynonemocněl a nemohl ven, vyznal mi lásku a tak to vlastně všechno začalo. Byly to asi dva měsíce a my se spolu milovali. Pak jsem zjistila, že... jsem těhotná. Moji a Zaynovy rodiče se rozešli. Zayn šel k mámě a já k tátovi. A tak jsme od sebe byli najednou vzdálení několik tisíc kilometrů. Patrik se po nějaké době přistěhoval ke mě, bydeli jsme společně s tátou, tomu to vůbec nevadilo. Táta se ale brzy odstěhoval za svou přítelkyní do Itálie a tak jsme zůstali sami dva. Bylo mi sedmnáct, když se to stalo... Patrik byl navšívit své rodiče, zůstala jsem doma, protože se mi nechtělo jet takovou dálku s Lily. Uběhl den a on se stále nevracel. Odpoledne někdo zvonil u dveří, a když jsem otevřela, stála tam policie, oznámili mi, že Patrik naboural a... nepřežil to. Najednou jsem byla úplně sama, jen s Lily. Nějaké ty peníze jsem měla našetřeny, ale dlouho mi nevydržely. Na tátu jsem neměla žádný kontakt a na mámu taky ne, asi se tomu divíte, ale s mámou jsem neměla moc dobrý vztah a tak proč bych za ní jezdila nebo si s ní volala? A táta byl toho názoru, že už jsem dospělá a poradím si i bez něj. Nikde jsem nemohla sehnat práci, takže jsem nemohla dál platit dům, koupila jsem si jednu menší garsonku, sehnala si práci jako uklízečka v jedné pojišťovně, nastal ale trochu větší problém, neměl kdo hlídat Lily. A tak jsem jí potajnu tahala do práce s sebou. Jenže na to se pak přišlo, dostala jsem vyhazov, neměla jsem kde bydlet, neměla jsem vůbec žádné peníze. Sbylo mi něco málo na vlak, rozhodla jsem se tedy jet za Zaynem, zjistila jsem, že je členem nějaké kapely a jeho adresu. Jenže jsem neměla peníze na celou cestu, několik měst jsem jela s Lily na černo, pak nás ale prozradila nějaká starší babka. Vyhodili nás nedaleko Zaynova domu, ale pro Lily to bylo pořád daleko, šly jsme skoro celý den bez jídla, bez pití, ani jsem nevěděla, jestli je ta adresa zprávná... neměla jsem vůbec žádnou naději.
Všechno jsem Zaynovy řekla. Úplně všechno. Když jsem domluvila, v očích se mi leskly slzy. Zayn nic neříkal, jen mě pevně objal. Tohle jsem celou tu dobu potřebovala, aby mě někdo obejmul a řekl že všechno bude zase v pohodě.
"Já... myslela jsem, že bys mi mohl třeba jen půjčit nějaké peníze, pro začátek, než si najdu nějakou práci, Lily dám do školky a..." Zayn mě přerušil.
"Jess, jsi přece moje sestra, nemůžu ti dát do ruky několik tisícovek a sbohem, měj se faj! Zeptám se kluků, jestli bys tady nemohla aspoň na nějakou dobu zůstat. Byla si v hrozném vypjetí, potřebuješ si odpočinout. Máme teď všichni dva měsíce volno a pak jedeme na velké turné, ale to je daleko."
"Ale Zayne... to přece nejde, nemůžu tě takhle otravovat, máš přece svůj život!" Vymlouvám mu to, i když hrozně toužím tady zůstat,vědět, že neskončím někde na ulici...
"Ale jde, a už o tom nebudeme dál mluvit, klukům to určitě nebude vadit." Řekne rozhodně a já vím, že s ním už nic nepohne, je tvrdohlavý jako beran, stejně jako já.
"Počkej... Vy budete mít turné?!" Nevěřícně na něho koukám.
"No jo, už je to tak, a není první a určitě ani poslední!" Směje se mému nedostatku informací o jejich skupině.
"Nevěděla jsem, že jste až takhle slavní!" Kroutím hlavou. Zayn se mi dál směje, vstane a pustí něco na dvdčku. Když se na plazmovce objeví pódium a tisíce ječících fanynek, vykulím oči tak, až mi málem vypadnou z důlku.
"To je váš koncert?" Zeptám se pro jistotu.
"Jo..." Zasněně se usměje. Věděla jsem, že brácha rád zpívá a toužil po tom být slavný, ale nikdy jsem nevěřila, že by se mu to mohlo splnit. No jo no... aspoň někomu se tady splnil sen... Povzdechnu si v duchu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama